Dita - S manželem jsme čekali naše první miminko
Život není jednoduchý. Není procházkou růžovým sadem, jak si většina z nás vysní. Když se těšíte na příchod miminka do rodiny, těšíte se na Vánoce ... a najednou se dozvíte zdrcující zprávu, že máte leukémii. Přijdete o miminko a tím i o část sebe. Své o tom ví paní Dita, která nám svěřila svůj příběh plný emocí.
Jak dlouho máte potíže s leukémií, do které skupiny rozdělení spadá vaše onemocnění a jak se vám změnil život od doby, kdy jste se dozvěděla, že se u vás objevila rakovina krve?
O své nemoci jsem se dozvěděla 19. 12. 2012. S manželem jsme čekali naše první miminko. Po odběru krve u mého gynekologa jsem hned druhý den měla telefonát a kolotoč začal. Rychle na kontrolu na hematologii, kde mi byla zjištěna akutní myeloidní leukémie v pokročilém stádiu. Ještě před Vánoci jsem musela nastoupit na přerušení těhotenství. Strávila jsem doma Štědrý den a první svátek vánoční. Na Štěpána jsem již nastoupila do nemocnice, aby mohla být zahájena léčba chemoterapiemi. Dne 27. 3. 2013 jsem podstoupila transplantaci kostní dřeně. Dárcem byl muž z Německa - anonymní.
Můj život se obrátil na ruby, přišla jsem o naše miminko, o práci a v neposlední řadě o spoustu přátel. Člověk začne hodně přemýšlet o smrti a o všem kolem ní a také o tom co bude dál, co moje rodina. A hlavně jsem to nechápala, vždyť mi bylo dobře, byli jsme šťastní, čekali jsme miminko a najednou by byl konec. Nedokázala jsem si to představit a hrozně moc jsem nechtěla, aby se něco takového stalo. To co mi dříve přišlo důležité, bylo najednou úplně nepodstatné a malicherné.
Jaký dopad měla tato zpráva na vaši rodinu a okolí?
Moje rodina byla v šoku, ale všichni se snažili myslet pozitivně a psychicky mě podporovali a v mé nepřítomnosti hlavně mého manžela, který celou mojí léčbu zvládl úplně výborně. I když vím, že to vůbec nebylo jednoduché.
Co pro vás bylo nejtěžším obdobím během léčby?
Bylo to asi odloučení od manžela a rodiny. Skoro čtyři měsíce v samotě jen se svými myšlenkami. Někdy jsem návštěvu manžela ani nevnímala, protože mi bylo hrozně špatně z chemoterapií.
Kdybyste si mohla splnit svůj celoživotní sen a cestu k němu by nekomplikovalo onemocnění, co by to bylo?
Mým snem už od mala bylo mít zdravou rodinu, děti, domeček a prostě být šťastní. Je to asi opravdu jen dětský sen.
Co byste vzkázala lidem, kteří si prochází podobným životním příběhem, jakým jste si prošla vy?
Vzkázala bych jim, ať myslí pozitivně za každou cenu, i když je to v takové situaci hrozně složité. Věřím, že mi to pomohlo. Já jsem se rozhodla, že chci žít a té svi*i to nandám, prostě bez boje není výhry. Neseďte doma a nelitujte se, budete se utápět ve vlastním žalu a sebelítost Vám nepomůže, spíše naopak. Všem, kteří bojují i jejich rodinám, přeji hodně sil a hlavně pozitivní mysl.